Vojtěch Zima

Dříve fyzioterapeut, nyní finanční manažer neziskové organizace Rytmus, která podporuje lidi s postižením v aktivním začleňování do života – ve škole, v práci, v místě bydliště.

Rodinu Kláry a Pavla znám asi 15 let. Setkali jsme se v Integračním centru Zahrada, kam syn Kláry a Pavla docházel, kde se učil a cvičil. Zde jsem pracoval jako fyzioterapeut a vždy mě překvapovala elegance a zvláštní (ta)jemnost Pavla Fischera, který Vojtu přivážel každé ráno a síla a odhodlání, které zase charakterizovalo Kláru Fischerovou, která pro Vojtu chodila odpoledne. To jsem ještě nevěděl, že se za pár let poznáme blíže.

Po několika letech setkávání se Fischerovi odstěhovali do Francie. Po čase slovo dalo slovo a domluvili jsme se, že metody, které jsou využívány ve Francii, nejsou pro Vojtu ty pravé a bylo by fajn, kdyby měl k dispozici cvičení, na které je zvyklý. Tak začala intenzivní část našeho vztahu. Na rok jsem se stal členem jejich domácnosti a měl na starosti Vojtova záda. Když si na tuto dobu vzpomenu, musím se usmívat. Ve vzpomínkách je to doba plná legrace, cvičení, hraní a pozorování pařížských autobusů s Vojtou. Bohužel jsem člověk zapomětlivý, tedy konkrétní situace si příliš nevybavím, ale pamatuji si pocity, vůně, náladu, která pro mě tuto dobu charakterizuje.

Jeden z těch silných pocitů, je to, že Fischerovi fungovali jako rodina, byla to rodina živá, rodina, která na sebe uměla navázat mnoho lidí, ale kde byla velmi silná ta základní esence rodinného života. To, jak dokázali zvládat ne vždy lehkou situaci v cizím prostředí, bez snadno dosažitelné podpory babiček a dědečků, to bylo radost sledovat.
Dalším výrazným pocitem, který se mi vybaví, je zvláštní laskavost Pavla i Kláry, kdy máte i při letmé známosti, pocit, že vás berou, že vám naslouchají a váš názor je pro ně důležitý.

Proč si přeju, aby Pavel Fischer byl prezidentem a Klára první dámou?

Pavla Fischera si vážím jako odborníka, má takové zkušenosti a znalosti, které považuji za jednoznačnou kvalifikaci pro výkon prezidentské funkce. Je pevný ve svých názorech, hovoří několika světovými jazyky, zná důležité státníky a vyzná se nejen na Hradě. Pavel hovoří jasným a silným hlasem, který bude slyšet. Také ale umí naslouchat lidem, kteří hovoří potichu.

Pavla Fischera a jeho ženy Kláry si vážím, protože jsou to lidé silní, stálí ve svých názorech, lidé, kteří dokáží naslouchat druhým a mají zkušenost nejen s životem na vrcholu, ale i životem dole, lidé, kteří dokáží překonávat překážky a nástrahy.