Jana Tarabová

Zdravotní sestra. Pracovala 10 let v nemocnici a asi 2 roky v soukromé ambulanci. Po mateřské „dovolené“ (s manželem má 2 děti) se vrátila opět do nemocnice.

S Klárou a Pavlem Fischerovými se znám asi od roku 1998, a to skrz své rodiče a jejich nesmrtelné volejbalové partě. Měla jsem možnost Kláru a Pavla poznat velmi zblízka a to díky jejich dětem, které jsem jim pomáhala hlídat. A proto znám Pavla hlavně jako tátu čtyř dětí. Vždy se mi líbilo, jak s dětmi jedná, bere je vážně, umí naslouchat, ale také neváhá použít svou klidnou autoritu, pokud bylo zapotřebí. Obdivuji Pavlovu laskavost, velikou empatii a důvěru, kterou jsem vždy pociťovala. Dnes, kdy sama mám děti, si uvědomuji o to víc, jak těžké je svěřit své děti do „cizích“ rukou. U Fischerových jsem zažila mnoho smíchu, radosti, ale i křiku a hašteření, jak už to u dětí ve velkých rodinách bývá. Ráda také vzpomínám na večery, kdy se u společného stolu potkávali různí přátelé a hosté. Mimochodem, Klára je skvělá kuchařka a vynikající hostitelka. Dodnes mám oblíbený Klářin quiche, který jsem se od ní naučila. Jsem vděčná, za chvíle strávené s nimi a jejich dětmi. Byla to pro mne škola života.


Myslím, že Fischerovi mají dar pomáhat druhým a vystihnout pravou chvíli, kdy to člověk potřebuje, jsou poctiví samy k sobě i k druhým, jsou nesmírně pracovití, otevření a laskaví, nejsou zahledění sami do sebe. Alespoň taková je má zkušenost.

Proč bych si přála, aby byl Pavel náš prezident?
Protože vím, že Pavel bude zacházet s naší zemí tak, jako kdyby to byla jeho vlastní rodina. S láskou, empatií, důvěrou v občany a zároveň se nebude bát použít svou autoritu, bude-li třeba. A jsem přesvědčena, že Klára bude vždy vracet Pavla rovnýma nohama zpět na zem. O Pavlových profesních zkušenostech a jeho vzdělání ani nemluvím, to je snad patrné i pro ty, kdo Pavla vůbec neznají.

P.S. Omlouvám se, že většinou mluvím o Fischerových společně, ale neumím si představit Pavla bez Kláry a naopak Kláru bez Pavla.